"...jediní opravdoví lidi, co znám, jsou blázni, blázni do života, ukecaní blázni, cvoci ke spasení, ti, kteří chtějí mít všechno - a hned!, kteří nikdy nezívají a neříkají věci-co-se-sluší, ale hoří, hoří, hoří jako ta báječná rachejtle..."
Jack Kerouac
( Na cestě )


Adam (2.)

15. května 2010 v 18:56 | Džín |  Adam
2)
Xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Nemohl jsem z toho kluka spustit oči. Vypadal tak na dvacet. Postavu měl ale drobnou, stejně jako obličej. Měl v sobě určitý půvab a něco, co mě neskutečně přitahovalo. Stačil jediný pohled, abych napůl zapomněl na strašlivou bolest v žebrech. Když mě jeho tělo přitisklo ke zdi a zůstalo tak, dokud nezavolal taxíka, cítil jsem v těle strašný napětí. Muj zdravotní stav mi díky bohu zabraňoval v tom, něco na něj zkusit. Proč mě ten kluk tak strašně vyvedl z míry? Dokázal jsem se ovládat. Vždy a za všech situací, ale najednou jsem měl pocit, že pokud se s timhle klukem ještě někdy uvidim, nedopadne to dobře.
Přitáhl jsem si polštář víc pod hlavu a napil se čaje. Adam!
"Lásko jak ti je?"
Alice se posadila na kraj postele a soucitně mě pohladila po tváři.
"Dobře," přinutil jsem se k úsměvu a při jejím polibku se snažil vyhnat z hlavy temně hnědý oči toho kluka.
"Budu muset zpátky do práce. Zvládneš to?" starostlivě nakrčila čelo, což mě rozesmálo. S úsměvem jsem jí pohladil po tváři a přikývl.
"Budu v pořádku."
Zabořil jsem hlavu do polštáře a zadíval se na strop. To, že mě tak přitahoval muž mě moc nepřekvapilo. Už dvakrát jsem měl možnost tuhle svou stránku poznat, ale touha po ženách byla přeci jen větší. Adam mi vybočoval ze všech rovnic. Stačilo jediné střetnutí, abych po něm začal prahnout víc, jak po Alici. Zamračeně jsem si přejel prsty po čele a naštvaně bouchnul pěstí do matrace, až mě rozbolelo celé tělo. Musel jsem zjistit, co je ten kluk zač, jenže mě naprosto nenapadalo, jak to udělat.

Xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

"Děláš si srandu?" zaúpěl jsem při pohledu na obal dvd.
"Neboj, bude to prča."
Znechuceně jsem sebou plácnul na postel a nasoukal si pod bradu polštář. Robin se po chvilce natáhl vedle mě a pobaveně se zazubil.
"Seš netvor," utrousil jsem a začal se soustředit na animák, kterej ten pošuk vybral. Odpustil jsem mu, ale během chviličky, kdy sochu svobody sejmul obří banán.
Snažil jsem se Roba nijak zvlášť nezkoumat, ale najednou mi na něm přišly podivný i naprostý prkotiny. V polovině filmu si položil hlavu na moje rameno, což mě trochu vyděsilo. Najednou jsem tu nejistotu nedokázal dál snést. Prkenně jsem se napřímil, čimž jeho hlava spadla ke straně a já se nervózně ošil, když na mě překvapeně zašvidral.
"Poslyš…já…"
S nakrčeným obočím se posadil a zblízka se mi zadíval do tváře. Srdce se mi prudce rozbušilo. Nervózně jsem si třel prsty a zhluboka se nadechl.
"Je ti něco?"
"Nenaštveš se, když se na něco zeptám?" zachraplal jsem první, co mě napadlo.
"Co se děje?"
"Robe ty seš…seš…"
V jeho obličeji se během vteřiny mihlo několik emocí.
"Seš na kluky?" hlesl jsem na prahu slyšitelnosti, ale podle toho jak ztuhl, mi určitě rozuměl.
Ticho co nastalo, přerušovaly jen pobíhající animáci, který jsem nedokázal vnímat.
"Já…"
Nervózně se ošil. Přinutil jsem se k tvrdé a přísné grimase. Nechtěl jsem, aby mi lhal.
S povzdechem svěsil ramena a omluvně sklopil oči.
"Jo."
Po celém těle mi naskočila husí kůže. Pokoušel jsem se racionálně myslet, ale šlo to hodně špatně. Byl jsem si stoprocentně jistej, že to je přesně ten důvod, proč je ten pitomec se mnou.
"Adame?"
Roztěkaně jsem se na něj zadíval a ta naléhavost v jeho tváři mi připadala, jak rána pěstí.
"Tak jo….dobře…" mumlal jsem.
Neměl jsem tušení jak zareagovat, ale on ode mě nějakou reakci očekával. Nervózně jsem si promnul nos.
"Proč jsi mi to neřekl dřív?"
Překvapeně zamrkal a trochu nesměle zvedl ruku. Srdce se mi prudce rozbušilo, když pevně sevřel mou dlaň a já se snažil přesvědčit sám sebe, že je to v pořádku. Kdybych mu tu ruku vytrhl, nejspíš by se složil.
"Já nevěděl, jak to vezmeš."
"Budu to akceptovat. Nepřijdu o kámoše jen pro to, že má jinou orientaci."
Vyjeveně na mě zíral, než mu koutky vyletěly nahoru.
"Vážně?"
"Jasně. Dokonce už jsem si zvykl i na to jak na mě pořád šmatáš," zasmál jsem se a i v té tmě rozpoznal, že zrudnul jak rajče.
"Já…nebojíš se že…no…já jen, že ty a já…"
Naprosto přesně jsem věděl co mi chce říct. Teda spíš co by mi rád řekl, ale já mu to neměl odvahu dovolit.
"Ne. Jsme kámoši ne?"
Přes obličej se mu na malou chvilku mihla bolest a zklamání, ale přinutil se k úsměvu a ryze chlapsky mě šťouchl do ramene.
"Jasně…kámoši."
S dost hnusnym pocitem jsem se znovu natáhl a zadíval se na monitor počítače. Robin nechtěl být kamarád. To jsem věděl úplně jistě. Jenže na tohle jsem nebyl. Holky se mi líbily, i když jsem zatim chodil jen s jednou. V hlavě se mi rozsvítil pár fialových očí. Dokázal jsem si vybavit jeho tvář do nejmenších detailů a po celém těle se mi rozlilo zvláštní napětí. Vyděšeně jsem zatřásla hlavou. Upřímě jsem doufal, že toho chlápka už nikdy nepotkám.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Tezia Tezia | E-mail | Web | 15. května 2010 v 21:58 | Reagovat

Kámoška chodila s klukem jménem Adam... Já za to nemůžu, ale vždy když to čtu si představuju jeho... A s ním v hlavní roli je to k nevydržení... :-D  :-D
Ale líbí se mi to...:-D jde vidět, že tě nezajímají jen osudy hetero, ale i homo, které jsou většině případů ještě krásnější a roztomilejší 8-)  ;-)

2 Lady_Forgetful Lady_Forgetful | Web | 16. května 2010 v 18:47 | Reagovat

Mně se to zatraceně líbí! Je to změna od normálu, honem další díl! :)) Jsem napnutá jak kšandy, kdy se konečně znovu potkaj xDD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama