"...jediní opravdoví lidi, co znám, jsou blázni, blázni do života, ukecaní blázni, cvoci ke spasení, ti, kteří chtějí mít všechno - a hned!, kteří nikdy nezívají a neříkají věci-co-se-sluší, ale hoří, hoří, hoří jako ta báječná rachejtle..."
Jack Kerouac
( Na cestě )


Ange guardien (15.)

20. listopadu 2010 v 12:10 | Džín |  Ange guardien
Nějak jsem vypadla z rytmu, tak snad to nebude taková hrůza =D

Našli jsme si starou zastrčenou kavárnu na kraji města, kde kromě nás a servírky nebyla živá duše a než nám usměvavá starší pani donesla velké hrnky s kafem, stačila jsem Mariánovi povyprávět o novinkách v naší domácnosti.
"Takže půjdete na večeři," protáhl zamyšleně. "Jsi na něj zvědavá?"
"V podstatě jo, ale zároveň bych tam nejradši nešla. Nechápu, že si mohla někoho najít tak brzo…nechápu. Víš, co mě napadlo? Že ho měla ještě když byl táta. Je to hnusný, ale fakt mi to leží v hlavě."
S povzdechem mi pevně sevřel dlaň a povzbudivě se usmál.
"To zvládneš lásko."
Rozpačitě jsem mu úsměv vrátila a musela si připustit, že oslovení lásko se mi až nepatřičně líbilo.
Z ničeho nic se ale nervózně poškrabal na zátylku a trochu nerozhodně po mě mrkl.
"Mamka s tim svým přítelem odjíždí pozítří pryč," vysoukal ze sebe prkenně, ale místo aby se mi při tom díval do očí, zíral na naše spojené ruce.
"A?" povytáhla jsem vyzývavě obočí. Naprosto přesně jsem věděla o co se tu snaží, ale tenhle jeho vynervovaný výraz se mi líbil, takže jsem se rozhodla ho dál trápit.
"Nechtěla bys…no přespat u mě?"
Zamyšleně jsem nakrčila obočí.
"Ve vší počestnosti?"
"Když to nepůjde jinak," vzdychl a zmučený obličej vyměnil za usměvavý.
Známá melodie mě donutila zašátrat v kabelce a horko těžko vylovit mobil. Zaraženě jsem se zadívala na jméno Radek, které poblikávalo na displeji.
Možná až moc nervózně jsem se zadívala na Mariána a pak radši rychle vstala a vyšla na ulici. Nějak se mi před ním nechtělo domlouvat schůzku s mým bývalým.
"Ahoj."
"Ahoj Adél, tak co, už jsi doma?" usmál se do mobilu přátelsky, což mě trošku vyvedlo z míry.
"Jo…jo dneska jsem přijela. Jak jste si to s Adamem užili?"
"Bylo to úžasný," rozzářil se. "Mám spoustu prospektů, brožur a koupil jsem si naprosto dokonalou knížku s obrazy, který inspirovala česká literatura 19.století. Chtěla
bys jí vidět?"
Chvilku mi trvalo než jsem se donutila k nějaký reakci. Choval se úplně stejně jako tenkrát, což mi k naší situaci nějak nesedělo.
"Jo budu moc ráda. Kdy se teda uvidíme?"
"Co hned zítra? Přijedu kolem desátý ráno. Zajdeme na snídani…oběd…cokoliv chceš."
"No…jo dobře, to bude fajn." Srdce se mi prudce rozbušilo. Cože? Už zítra? Díky Mariánovi a zážitkům z vody jsem vlastně o našem setkání vůbec nestačila přemýšlet, takže mě to teď zastihlo značně psychicky nepřipravenou.
"Super. Ráno v deset se pro tebe zastavim. Tak zítra ahoj."
S hlubokým nádechem jsem se vrátila zpátky do kavárny a narazila na Mariánův upřený pohled.
"Kdo to byl?"
Rozpačitě jsem nejdřív s přehnanou pečlivostí uložila mobil zpět do kabelky, než jsem se odhodlala odpovědět.
"Radek."
"Tvuj bejvalej?!"
Nevzrušeně jsem přikývla a pokoušela se ignorovat, jak naštvaně se zatvářil.
"Proč ti volal?!"
"To je výslech?" zašklebila jsem se ve snaze odlehčit situaci, ale spíš jsem to ještě zhoršila.
"Fajn, dobře. Rozešla jsem se s nim po tátově smrti, aniž bych mu vlastně řekla důvod. Po roce jsem si uvědomila jaká jsem byla husa a chci mu to vysvětlit, takže se zítra sejdeme, popovídáme si a s přátelským mávnutím na pozdrav se rozejdeme. Jemu se uleví, že neudělal nic špatně a já nebudu za mrchu. Amen."
Místo aby si oddechl, vypadal ještě navztekaněji než předtím.
"Půjdu s tebou!"
"Cože?"
"Slyšela jsi!"
"Myslíš si, že tě zapřu a budu dělat, že jsem pořád k mání? Děláš si legraci?!"
"Chci jen vědět, že na tebe nebude nic zkoušet!" odsekl naštvaně.
"Půjdu sama a nepokoušej se hrát na žárlivýho uzurpátora!"
"Já že jsem žárlivej? Moc dobře si pamatuju, jak jsi vypadala, když tě málem znásilnil ten idiot!"
"Pochybuju, že by mě Radek chtěl znásilnit a jestli nepřestaneš, jdu domu!"
Tak nějak neurčitě mě strašně štval. Co si sakra myslí, srovnávat Radka s Michalem?
"Jestli ti něco udělá, tak za mnou nechoď! I když…pokud je tak úžasnej, nejspíš se bránit nebudeš. S nim jsi přece už spala ne?!"
Nikdy jsem nebyla zvyklá vyjadřovat svoje naštvání hysterickým řevem, nebo práskáním věcí, takže jsem s úplným klidem vysrkla zbytek kafe, zaštrachala v kabelce, abych na stůl hodila padesát korun a beze slova jsem se zvedla.
"Jsem asi hodně naivní a blbá, ale když si začal o tý cestě do Ameriky, věřila jsem ti, že to zvládneme. Že se to obejde bez podrazů a lhaní. Nechápu, že s tímhle přístupem to chceš podstoupit."
Bez dalších, značně ublížených výlevů, jsem vypadla z kavárny a rozešla se domů. Díky tomu žárlivýmu představení to ve mně vřelo vzteky. Idiot! Co si sakra myslí?!
Doma mě ale vztek přešel a sklouzla jsem do depresivní apatie. Ani za mnou nešel. Vůbec se nesnažil omluvit!

* * * * * * * * * *

Vztekle jsem zatnul pěst a pokoušel se logicky myslet. Jo, v podstatě měla pravdu, měl bych jí víc věřit. Jenže představa, že se sejde se svým bývalým mi zatemňovala mozek. Navíc to jak rychle vypálila ven, abych jí náhodou neslyšel!
"Budete si ještě něco přát?"
"Ne!" zavrčel jsem, hodil na stůl peníze a bez dalších řečí jsem vypadl z kavárny. Musel jsem se nejdřív nějak uklidnit. Kdybych za Adélou vlítnul pořád s touhle náladu, nejspíš by to bylo ještě horší než teď.
Radek! Nejspíš ho fakt milovala, když se s nim i vyspala!
Vztekle jsem došel až do parku, kde jsem se sesul na lavičku. Kdy se ze mě stal takovej magor? V životě jsem snad na žádnou holku nežárlil a nejspíš mi ani na žádný tak nezáleželo. Měl jsem strašnou chuť si na ní zítra počkat před domem a jít s ní i tim troubou, ale to by mi nejspíš neodpustila. Nikdy bych nečekal, že věřit někomu bude tak těžký!

* * * * * * * * * *

S povzdechem jsem zírala na svůj odraz v zrcadle. Díky tomu zelenookýmu blbečkovi jsem skoro nespala, takže moje strhaná tvář a rozcuchaný a uválený vlasy byly děsivá kombinace. Rychle jsem si opláchla obličej ledovou vodou a během příští čtvrt hodiny se pokusila zamaskovat toho zombíka, na kterýho jsem se tak podle proměnila. Marián mi pořád ležel v hlavě, což dokonale zaplašilo nervozitu z Radka.
Takhe vytočená a nešťastná zároveň jsem už dlouho nebyla. Jenže kdyby to bylo naopak a on šel na kafe se svojí bejvalou, taky by mi nebylo zrovna nejlíp. S povzdechem jsem se nasoukala do bílé sukně a tílka, ještě trochu poupravila sponku ve vlasech a zadívala se už po miliontý na displej mobilu. Dokonce se neobtěžoval ani napsat nebo zavolat.
Tyhle ryze holčičí pocity, který jsem vždycky u všech odsuzovala mě neuvěřitelně štvaly, jenže dřív, než jsem se jich pokusila nějak účinně zbavit, nalehl kdosi na domovní zvonek a mě se nervozitou protočil žaludek. Trochu roztřeseně jsem se nazula do sandálů a otevřela dveře. Radek vypadal úplně stejně jako kdysi. Světlé vlasy měl díky sluníčku jako po melíru, modré oči se mu napůl radostně a napůl ostražitě rozzářily a ruce mu jako vždy okupovala spousta dřevěných a pletených náramků.
"Ahoj skřítku," usmál se zářivě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lucije Lucije | 20. listopadu 2010 v 12:38 | Reagovat

Neee, jenom takhle krátké? :-(

2 pilitu pilitu | 20. listopadu 2010 v 14:01 | Reagovat

sice krátký ale dobrý ;-) třeba si příště pro nás nachystá dlouhou povídku :-P jen tak dál holka, máš to čím dál lepší ;-)

3 Egretta Egretta | Web | 20. listopadu 2010 v 17:24 | Reagovat

Tyjo... Pepo, zaber! :-D Tohle je fakt všechno?! Vážně?! :-D Asi budu muset začít pořádně dotírat...
Ale tak, dobrý, dobrý. Víc toho fakt nemáš?! :-D
Hmf... Marián je trochu blbeček, co? Takovej žárlivej moula, co by hrozně rád s tou nabledlou borkou obcoval... Vážně nemáš ještě dvě, tři věty navíc?! :-D

4 Anup Anup | 22. listopadu 2010 v 20:51 | Reagovat

juchů, zase konečně další pokračovnání :-D moooc super ale mohlo by být okamžitě další a mnohem delší ;-)

5 Muhi Muhi | Web | 8. prosince 2010 v 12:34 | Reagovat

Miluju ten příběh! Boží :-)
Ale chtělo by to trochu rychleji :D Potřebuju další dávku :D

6 pilitu pilitu | 9. prosince 2010 v 21:20 | Reagovat

tak co, jak jde další dílek? ;-) moc nás napínáš :-p

7 Džín Džín | 9. prosince 2010 v 21:30 | Reagovat

Zítra večer tady bude ;-) tak ještě vydržte :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama